Se srovnáním "historického vývoje dekoltu" přišel francouzský list Le Figaro. Dekolt se objevil v 15. století, v době renesance. Kráse se tak dávalo vyniknout již ne v oblasti břicha, nýbrž poněkud výše. Jako jedna z prvních zavedla hranatý dekolt bretaňská vévodkyně Anna. Tento výstřih končil nad poprsím.
Na počátku 16. století ještě ženy měly ňadra zakrytá. Teprve koncem 17. století se objevil oválný či hranatý dekolt, zdobený šperky, u nižších vrstev krajkovým límečkem. Dvorský šat ženy více odhaloval, nosil se však jen pro výjimečné příležitosti. V 18. století se ve výstřihu objevovaly až hroty prsou.
Odívání za Napoleona: Ani kousek kůže
Osvícenství pak navázalo na cudnost a střídmost v oblékání, výstřih se zúžil a zakryl. Za Napoleona panoval složitý kodex odívání - přes den musela být žena zahalena, nesměl se objevit ani kousek kůže. Pokud ale šlo o návštěvu opery či plesu, platilo pravidlo, že čím mají šaty větší výstřih, tím jsou krásnější.
V 19. století nabyl výstřih podoby lodičky a při plesech nebo jiných slavnostních příležitostech ženy odhalovaly ramena.
Bujné poprsí vs "bezpohlavnost"
Historií módy prolíná otázka, zda dekolt odhalovat či nikoli. V 19. století bylo pro ženu předností, jestliže měla bujné poprsí, zatímco ve 20. letech minulého století se kánonem módy stala jakási bezpohlavnost. V té době se ostatně začalo dbát na štíhlou postavu a plné tvary bylo třeba zakrývat. Žena dvacátých let, která usilovala o rovnost s muži, o nezávislost a svobodu, skrývala to, co představovalo její sexuální identitu. Šaty byly jednoduché. Návrat k ženskosti však znamenala třicátá léta.
Nový trend Dioru z roku 1947 načrtl oblé poprsí a štíhlou linii. V padesátých letech se pravidla pro tvar dekoltu řídila denní či noční hodinou. Objevoval se polokorzet a zdůrazňoval se vosí pas. V šedesátých letech se s příchodem nových návrhářů pravidla pro dekolt uvolnila: objevovaly se dokonce průsvitné halenky, Yves Saint Laurent ukázal nahá prsa na androgynních modelkách. Feministky odhodily podprsenky.
Osmdesátá léta přivítala ženu pracující, v kostýmku a halence, která si neklade otázku vhodnosti svého oblečení. V devadesátých letech se díky kultu těla siluety formovaly prádlem, z něhož nejslavnější jsou podprsenky značky Wonderbra, jichž se prodaly miliony. Tato léta byla rovněž triumfem sexy prádla.
O dekoltu se dnes znovu diskutuje. Zda jeho zakrývání znamená omezování ženskosti a svobody žen oblékat se tak, jak chtějí. Měl by se dekolt vyhradit jen pro volné dny? Je hluboký dekolt proti dobrým mravům? ptá se francouzský deník Le Figaro.
V naší době si dekolt našel své místo. Harmonie ženského těla a jeho tvarů se znovu stává atributem krásy. Záleží na každé ženě, podle toho, jak podléhá studu či nikoli, nakolik svůj dekolt odhalí.
